Každý z nás je jiný - Každý se učíme jinak
07. 07. 2022Kolikrát jsem uvažovala nad tím, jak kompletně sjednotit výukové materiály pro všechny, ušetřit tím tedy čas i svou práci a prostě jen postupovat dle jasného návodu, jak učit anglický jazyk. U individuálních hodin jsem ale zjistila, že to tak nejde.
Ano, velmi podstatné je na začátku zjistit Vaši jazykovou úroveň. Každý se v určité chvíli nacházíme na určité jazykové úrovni, na které můžeme stavět a dále jazyk rozvíjet. O tom jsem ale dnes psát nechtěla. Chtěla jsem vyzdvihnout jinou oblast a tou je oblast, jak se učíme. Každý z nás je jiný a každý se učíme jinak a vyhovuje nám jiný způsob učení, týká se to jak dospělých lidí, tak i malých dětí. Každý nacházíme svou vlastní logiku, jak si zapamatujeme slovíčka, spojíme věty, pochopíme gramatiku, osvojíme si např. frázová slovesa, tedy, jak si to umíme propojit v hlavě, v našem mozku. Kolikrát sleduji děti při hře, kdy každé dítě preferuje jiný způsob hry, jiný způsob pamatování si věcí, baví je jiné aktivitiy a učíme se tedy i angličtinu při hře malinko jinak. To samé ale vidím i u dospělých lidí. Samozřejmě si již tolik nehrajeme, ale bavíme se o různých tématech v anglickém jazyce a každé téma vyhovuje někomu více, někomu méně. Každý dospělý také jinak formuluje své myšlenky, a to jak v českém tak i v anglickém jazyce. I každý dospělý má svůj způsob učení, někdo si rád píše poznámky, musí si to prostě napsat a musí to vidět, někdo rád spíše poslouchá anglická videa, jiný se učí pouze poslechem, někdo si vytváří logické poučky a spojuje si různé souvislosti dohromady. Kolikrát se tedy ptám, jak nejednoduché musí být sjednotit ve školách výukové materiály pro studenty na různých úrovních, s různým přístupem k učení. Jak nejednoduché musí být pro učitelé na školách zapojit všechny žáky do výuky a všechny něco naučit. Nadaní žáci se nudí a horší, v uvozovkách horší, zase nestihají.
Každý jsme individuální a v tom spočítá naše jedinečnost, proto tak přistupuji i ke svým studentům, se kterými mám nejraději individuální hodiny a mohu nechat v cizím jazyce, v jejich osobním přístupu k učení a pochopení jazyka, vyrůst jejich osobnost. Dám jim vlastně svobodu, podpořím jejich sebevědomí a v okamžiku, kdy dokáží otevřít svou mysl tomu, že to zvládnou, začínám dělat svou práci. Vkládám nová slovíčka, nové vazby, představuji nové časy, spojení, idiomy, frázová slovesa a učím své studenty přemýšlet v cizím jazyce. Vyzdvihuji jejich přednosti a z chyb se učíme, bez těch chyb se opravdu neposuneme dále. Jak mí studenti, tak ani já. V okamžiku, kdy mé studenty začne angličtina bavit a nebojí se dělat chyby, máme vlastně již vyhráno. Pak už jen nechat na nich, jaký způsob učení, jim vyhovuje nejlépe a pokračujeme tedy dále. Kdybyste u mě navštívili dvě stejné individuální hodiny, každá ve skutečnosti bude jiná. I když mám napsaný stejný scénář, stejnou přípravu, vždy se individuálně nakonec zastavíme u něčeho jiného, řešíme něco jiného a ve finále se učíme i jinak a i z hodiny si každý student odnese nakonec i něco jiného, tedy to, co je pro něj důležité, co ho baví, co si chce zapamatovat.
Jsem tedy vděčná za možnost věnovat se individuálně studentům a vidět jejich posun v anglickém jazyce. Myslím, že anglicky se umíme naučit všichni. Samozřejmě záleží, co od jazyka čekáme, na jakou úroveň se chceme posunout. Vše je otázka trénování a chtění a nalezení vlastní metody, která nám v učení vyhovuje nejlépe. Všichni sami víme, jak se naučíme věci nejlépe a nejrychleji a to můžeme aplikovat i při učení se anglického jazyka.
Myslím si tedy a s oblibou říkám, že „All of us are different – we all learn differently“, tedy každý z nás je jiný a každý se učíme jinak. Něco na tom bude, stačí se podívat na děti i lidi kolem sebe a možná i sami na sebe, jak my sami se učíme novým věcem.
